Poděkování Misijního klubka

Milí farníci a příznivci Papežských misijních děl, díky vaší velké štědrosti, kterou jste v letošním roce projevili, se částka z misijního jarmarku vyšplhala na neuvěřitelných 56.090 Kč. Díky tomu se mohou realizovat projekty PMDD, které pomáhají dětem v misijních oblastech žít svůj život v důstojných podmínkách a vzdělávat se. Za celý průběh Misijní neděle patří poděkování samozřejmě dětem z Misijního klubka, jejich rodičům, hudebnímu doprovodu, ale také všem, kteří se podíleli na misijním tvoření. Vaší stálé podpory a důvěry si opravdu velice vážíme a zároveň prosíme o modlitby pro naši práci, aby byla požehnáním nejen pro oblasti nám vzdálené, ale i pro celou naši farnost. Finanční obnos bude jako vždy odeslán na účet PMD a veškeré informace o Papežských misijních dílech naleznete na www.missio.cz. Na závěr si dovolím uvést myšlenku z katecheze Papeže Františka, která mluví za vše.

"Prokazuj lásku svým majetkem, využij svých prostředků k lásce, jak můžeš. Tak se tvůj život stává dobrým a majetek se stává opravdovým darem, neboť život není čas vlastnictví, nýbrž čas lásky"

Upřímné díky!

PODĚKOVÁNÍ MISIJNÍMU KLUBKU

Vážená a milá paní Pavlíková,

milé Misijní klubko a všichni přátelé misií ve frýdecké farnosti!

Srdečně Vás zdravím z Národní kanceláře Papežských misijních děl v Hradci Králové!

Ze srdce Vám děkuji za dar z Misijního jarmarku, který činil krásných 56.090,- Kč a jsem Vám velmi vděčný za to, 

že Vám není lhostejný osud našich bratří a sester v chudých misijních oblastech.

Myslíte na druhé a plníte slova evangelia, jak píše evangelista Matouš: "Cokoliv jste učinili jednomu z těchto

mých nepatrnýchbratří, mně jste učinili." (Mt 25,40) A to je to, k čemu nás vede i papež František, aby jediným motivem

misijní činnosti byla láska k Pánu Ježíši šířená svatostí vlastního života a dobrými skutky.  

Milí přátelé misií, vyprošuji vám všem i těm, které nosíte ve svých srdcích, hojnost Božího požehnání

a ochrany Panny Marie a těším se na další misijní spolupráci!

Kéž Vám Bůh stále žehná a naplňuje Vaše dny radostí! 

Leoš Halbrštát

Papežská misijní díla - missio


Svátost manželství

Svátost manželství

Manželství vzniká dobrovolným souhlasem dvou svobodných pokřtěných lidí. Tak se muž a žena vzájemně přijímají a dávají, aby se stali “jedním člověkem“.

Muž a žena si vyměňují manželský souhlas v přítomnosti dvou svědků a služebníka církve, který souhlas novomanželů přijímá a uděluje požehnání církve.

Manželství vytváří výlučný a nerozlučný svazek muže a ženy (manželské pouto).

Dnes je zákonem umožněno uzavřít sňatek v kostele bez předchozího sezdání na úřadě.

Svatbu vyřídíte po domluvě s námi, kde Vám také vysvětlíme vše potřebné. Je dobré, pokud přijdete minimálně 3 měsíce předem.

Co budete potřebovat k uzavření manželství?

  • potvrzení o křtu ne starší 3 měsíců
  • tiskopisy a potvrzení z matriky místa oddavek - ne starší 3 měsíců
  • pokud žádný ze snoubenců (u smíšeného manželství pokřtěná strana) nemá bydliště ve farnosti oddavek, tak souhlas faráře z místa bydliště jednoho z nich
  • ovdovělí úmrtní list manžela/manželky
  • rozvedení Rozhodnutí soudu o rozvodu
  • ostatní dle domluvy


Sňatek v kostele mohou uzavřít římskokatolíci mezi sebou. Ale také římskokatolík s nepokřtěným nebo s osobou jiného vyznání - u těchto případů se vyžaduje souhlas ordináře (vyřizuje farář). Souhlas ordináře se vyžaduje i v případě, že se církevní sňatek koná mimo kostel, je blízký příbuzenský vztah apod.

V případě, že římskokatolík uzavře manželství bez požehnání církve, je tento sňatek církevně neplatný (nemůže přistupovat ke svátostem). Pokud se rozvede, může uzavřít nové manželství církevně. Má ale také možnost své současné manželství konvalidovat - církevně zplatnit.

Pokud již manželé spolu žijí v občanském sňatku delší čas a jeden z nich touží po církevním sňatku, ale druhý odmítá, může toužící strana požádat o sanaci - zplatnění (u faráře). Podmínkou je, že odmítající manžel(ka) chce v manželském svazku setrvat doživotně.

Všechny nejasnosti vám rád vyjasní kněz.

Biřmování

Proč se máme nechat biřmovat?

Biskup uprostřed shromáždění vkládá na biřmovance ruce, podle prastarého zvyku ho označuje křižmem na čele a říká při tom: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“

Čím více vrůstá křesťan do své víry, tím více zjišťuje, že musí svou víru chránit v nových a neočekávaných zatěžkávacích zkouškách, v nichž musí obstát. Nezřídka musí čelit otevřenému i skrytému pronásledování. Na druhé straně jeho víra není jen jeho soukromou věcí. Naopak - křesťan dluží všem lidem svědectví Slova a křesťanského života. Může se mu však stát, že síla jeho víry slábne a někdy se dokonce zdá být u konce. Víra pokulhává za požadavky, které jsou na něho kladeny. Život ve víře mu může připadat neradostný a neutěšený, stává se rutinou, přítěží, kterou s sebou vleče. Na bližní už z něho nic nevyzařuje.

Je-li to s naší vírou takové, je zapotřebí dvojího: schopnosti vydržet a misionářského elánu, tzn. vyspělé, realistické víry, která je misijně aktivní. A právě tehdy je zapotřebí biřmování. Církev při křtu i  při biřmování vyslovuje ve jménu Boha a Ježíše Krista slova víry nad životem lidí. Církev může tato slova pronést na základě zkušenosti se silou, kterou Bůh víře daroval. Takovým způsobem se s pomocí slova a znamení církve stává biřmování Božím příslibem, že člověku nebude chybět opravdová síla víry.

Kdo se dává biřmovat, spoléhá se na tento Boží příslib a sám slibuje, že vytrvá a bude aktivně vydávat svědectví. Biřmování má o to větší smysl, že jsme byli pokřtěni zpravidla v dětském věku, kdy jsme ještě nebyli schopni opravdového rozhodnutí pro víru.

„Přijmi pečeť Ducha svatého“, slyší biřmovanec při biřmování. Duch svatý propůjčuje naší víře i svou sílu a zápal.

Nejde o rychle vadnoucí nadšení, nýbrž o střízlivou vytrvalost, která v naději na vzkříšení přijímá břímě života. Nejde tu o povrchní optimismus, nýbrž o hlubokou důvěru v to, že Bůh nám bude vždy a všude nablízku. Žádná lehkomyslná bezstarostnost, nýbrž pevná důvěra, že Bůh dává smysl mému počínání, i když se zdá na pohled marné.

Svátost biřmování se uděluje jen jednou za život, kolem věku, kdy člověk dosáhne schopnosti sám se zodpovědně rozhodovat (v naší diecézy od 18 let, horní věková hranice neomezena) - žadatel musí být pokřtěný.

Svátost biřmování se uděluje společně všem připraveným - v naší farnosti bude nejbližší biřmování v roce 2020. Biřmování předchází příprava a ta byla zahájena 4. 10. 2019. Informujte se u kněze.

Křest

Křest je první ze svátostí. Jím se člověk stává Božím dítětem, je vtělen do společenství církve a jsou mu odpuštěny dědičný hřích a hříchy osobní.

Křest je svátost, kterou chtěl a ustanovil Ježíš Kristus.

O křest můžete požádat kněze ve farnosti.


Křest dospělého

předchází mu katechumenát - tj. období přípravy. Katechumen si má v delším časovém období ujasňovat svůj záměr, prohlubovat ho pomocí katecheze, pomocí výkladů víry a vyučování. 

Křest školní mládeže

požadujeme, aby dítě alespoň nějaký čas navštěvovalo výuku náboženství, než bude pokřtěno.
 

Křest malých dětí

- Křest dítěte žádají rodiče, ne babička nebo dědeček! Nemá smysl žádat o křest pouze proto, že chceme „hezký obřad v souvislosti s narozením dítěte“
- Důležitá je příprava rodičů - nechat dítě pokřtít znamená slíbit, že ho budou v jeho životě víry doprovázet. Mají si jasněji uvědomit, že dostali milost víry i k tomu, aby vedli k víře své dítě. Pokud je jeden z rodičů nevěřící, nemusí se přípravy zúčastňovat, ale jsme rádi, když přijde. Příprava rodičů a kmotrů na křest dětí probíhá druhou a třetí sobotu v měsíci, vždy v 9.00 hodin v klášteře. Křty bývají 3. neděli v měsíci po mši sv., která je v 10.00 hodin v bazilice (v zimním období po mši sv., která je v 10.00 hodin ve farním kostele).
- Společně s rodiči se vyplňuje křestní zápis. K tomu je třeba přinést rodný list dítěte a oddací list rodičů.
- Pokud bydlištěm žadatelé spadají do jiné farnosti, je třeba doložit také potvrzení svého faráře, že souhlasí se křtem v jiné farnosti.
- Jméno, příjmení a adresu kmotra nebo kmotrů.

Dítě může být pokřtěno, i když rodiče nejsou sezdaní nebo uzavřeli sňatek jen na úřadě, jsou rozvedení nebo znovu oddaní, může být pokřtěno i dítě svobodné matky. Ovšem rodiče si musí uvědomit, že tento stav není ideální. Řídíme se Ježíšovými slovy: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim.“ (Mk 10,14)

Kmotrové: kmotr může být jeden nebo i více. Křestní kmotrové mají být přesvědčení křesťané, sami již pokřtění a biřmovaní, svobodní nebo církevně sezdaní. K volbě kmotra tedy nestačí měřítko pouhých příbuzenských či přátelských vztahů. Kmotrové jsou spolu s rodiči povoláni k tomu, aby podporovali víru pokřtěného po celý jeho nový život svým příkladem a radou.

Pokud mají rodiče opravdový problém sehnat kmotra, který splňuje všechny podmínky, mohou požádat křtícího kněze o výjimku.

Církev nestanovuje poplatky za křest, je to váš dar.